Mým Táborníčkům!

Moji drazí přeživší, již počtvrté usedám a píši další kapitolu do našeho pomyslného táborového deníku. Při tom nahlížím do našich společných fotografií pořízených v průběhu celého týdne a před očima mi znovu ožívají všechny ty okamžiky, kdy jste tvořili a vymýšleli, ptali se, zkoušeli se domluvit a hádali se v soutěžním zápalu. Třeba jak jste naskákali na houpačku naproti Rosťovi a snažili se ho udržet nahoře, jak jsme se v tom nesnesitelném horku vydali na pochod na vrch Šlovičák a cestou zpět jsme se domáhali záchrany v „baru“ u Adama. 😊
Ani nemluvím o tom, jak se všechny naše holčičky bály, když jsme sestupovali do sklepení v muzeu strašidel. A závěrečná akce s hasičským sborem Šlovice? Ještě teď mám zalehlé uši z toho nekonečného spouštění sirény… „Viď Vojto?“ 😊
A teď mi moji zlatí řekněte, co jste se v tom společně stráveném týdnu naučili? Kolikrát jste po skončení tábora pomohli mamce prostřít na stůl, kdo z vás pomohl s vařením, jestlipak po sobě po jídle uklidíte nádobí. Kolik z vás si vzpomnělo připravit ráno rodičům snídani? Tohle všechno přece umíte…! Vždyť jste přežili. Přežili jsme všichni! A VY JSTE BYLI ÚŽASNÍ!

P.S. Právě jsem se napojila na svoje médium a čtu v jeho mysli název dalšího tábora… Zkuste ho tentokrát uhodnout vy.